14. září 2018
S postupujícím semestrem jsme začali čím dál více zapadat. Potkávali jsme více anglicky hovořících pacientů, lépe jsme se vyznali v nemocnici… a nechali se vnést do proudu událostí od mediků pro mediky.
Ve čtvrtek jsme se na naší první (a zatím jediné) kruhovici oddali zdejší páteční tradici: pro většinu z nás velmi překvapivě jsou tu páteční večery zasvěcené setkáním přátel u tacos. O poznání více jsme tedy prolomili ledy, zatímco nám z přeplněných tortil vypadával salát a odkapávala zakysaná smetana.
To pravé a hlavní však mělo přijít až o víkendu. V pátek jsme s naditými krosnami přejeli od nemocnice do tři hodiny vzdálené oblasti Innerladen. Byli jsme v horách. Netísnil se před námi žádný nepatrně zvlněný terén, ale tyčily se masivy pokryté ledovcem. S padající tmou jsme chvátali do kempu u bývalé farmy Renndølsetra, abychom postavili stany v alespoň posledních zbytcích dohasínajícího denního světla. Nad plápolajícím ohněm se rozlila Mléčná dráha a stíny hor dostaly hvězdnou přikrývku.
V sobotním ránu slibujícím pro túru příhodné podmínky jsme se vydali vstříc hoře Snøfjell. Rozmanitost, již pro nás norská příroda uchystala na pouhém kilometrovém převýšení, nám dala si znovu uvědomit bohatství, na něž lze tak snadno zapomenout. Cestu jsme započali přechodem lesíka při okraji vodopádu, kde jsme překračovali kameny a kořeny a míjeli záplavu borůvek. Záhy jsme se však od šumění vody odklonili a pokračovali stezkou protínající zrezlou trávu s rozházenými křovisky. Občas jsme museli přeskakovat potoky a rozbahněné úseky cesty, abychom i tuto tvář Norska nechali za sebou a pokročili do kamenitého stoupání.
Začal se do nás opírat vítr a občas jsme se museli jistit rukama, když jsme seskakovali z balvanu nebo překračovali z jednoho skaliska na druhé. V závětří jsme konečně usedli k obědu, vdechli své sendviče a kolující sušenky a rozdělili se na dvě skupiny. Část se obrátila a vydala se na zpáteční cestu, my pokračovali. Netrvalo dlouho, než mi došlo, že jsem na své zatím nejnáročnější túře. Opíral se do nás vítr a nejednou nám nedovolil se pohnout, dokud se nerozhodl polevit. Občas nám vyrval vzduch od úst a nechal nás lapat po dechu, než si udělal přestávku mezi dvěma poryvy. Obdivovali jsme okolní vrcholy a jezero pod námi a v duchu se skláněli před skrytou sílou přírody rozprostírající se po širém okolí.
Po hřebeni jsme přešli ke skalní stěně a pokračovali podél ní dál, zatímco na tři kroky od nás se svažoval sráz. Lezli jsme vzhůru, na všech čtyřech se vytahovali z kamenu na kámen, abychom si odpočali na mírnějším úseku těsně pod vrcholem, kdy nám pod nohama vrzal štěrk a hrál nám na cestu svůj dysharmonický marš.
Vrchol. Plošina s výhledem do nekonečna, jezero hluboko pod námi a občasné zadunění větru. Před námi ledovec na okolních horách a za námi vrcholová kniha ve schránce na kamenné mohyle.
Cestu zpátky jsme zahájili rozvrzanou fugou na štěrku, po níž jsme si opět museli hledat cestu mezi kameny, přelézat po všech čtyřech a vzdorovat poryvům větru. Nohy o sobě již dávaly vědět a občas bylo těžké přesně nasměrovat, kam a kdy došlápnout. Pomalu jsme postupovali zpět a propracovávali si cestu mezi kameny a kořeny. Ten večer jsme usnuli během tří minut.
Neděle. Někteří z nás se rozhodli si užít volnější den s procházkou k nedalekému jezeru s vodopádem, my jsme se vydali na další túru. Příkrým srázem jsme po kořenech a drnech vyšplhali nad úroveň včerejšího vodopádu, tentokrát však z druhé strany. Po stezce rýsující se ve srázu jsme se dostali ještě dál, až se před námi otevřela planina údolí s rozhozeným travnatým kobercem, jenž na všechny strany hlásal, že zde už začíná podzim. Několik z nás se rozhodlo nevyjít až na vrchol a přenechat lezení po skalách zdatnějším a zkušenějším. Zvolnily jsme a vrátily se procházkovým tempem. Udělaly jsme si piknik na kameni u cesty, kochaly se výhledem a poslouchaly divoké prase někde v dáli. Nedaleko od cíle jsme se zastavily a ponořily se do sbírání borůvek. Po příchodu jsme se ještě na pár okamžiků stačily připojit ke skupině od vodopádu, jež relaxovala u vaflí, nad nimiž se táhle proplétaly stužky páry.
