Scénář 1: Už tě čekají. Odezinfikuj si ruce, vezmi si rukavice, nasaď si respirátor. Tenhle má filtr, tak si přes něj dej ještě ústenku. Nasoukej se do skafandru, do kombinézy, do atombordelu, říkej si tomu, jak chceš. Přes boty si dej návleky, raději dvoje, a olep si je leukoplastí, ať vydrží na místě. Sedí ti…
Archiv autora: Kateřina
Medikem v době COVID-19… 1. týden
Zahájily se přípravy, provedly se přípravy a vyvrcholily přípravy. Přípravný týden, týden příprav… Připravilo se oddělení, připravil se personál, připravili jsme se my, nyní už vlastně také personál, a na sklonku víkendu jsme už jen čekali, jestli a až nám pacienti zaplní kapacitu oddělení. Jeden pacient, dva, pět. Jeden, dva, pět ventilátorů. Přijímáme jenom ty…
Medikem v době COVID-19… 0. týden
Nikdo neví. Co bude, kdy to bude, jak přesně to bude. Mamka šije roušky a hubuje prarodičům, aby nechodili ven. Co bude? Nikdo neví. Plány na léto se rozpadají, plány na jaro jsou v troskách. Jaro uvidíme zpoza oken, zůstaňte doma. Zakryjte si nos. Kdy budeme mít státnice? Budeme mít státnice? Nekonečné debaty se spolužáky….
Mezi banánovníky
Vůbec nejsou hloupí. Se zavázáním první tenisky jsou Čendové u nás. Vědí všechno. Míhají se okolo a nedají se zmást ani odlákat ani zavřít dovnitř, naše nejposlednější plátky slaniny obětované na jejich manipulaci přišly zcela vniveč. Zhltli je postupně a jeden se prosmýkl z terasy zpátky ven, když druhý si šel dovnitř. Od té doby,…
Kterak Itibo leží a běží
Banánová babička se denně staví na kus řeči, aniž bychom si rozuměli jediné slovo. „Ééé!“ „Ééé…“ Po několika minutách se rozcházíme oboustranně spokojení, ona nezřídka bohatší o barel od vody. Michele sleduje pohyb našich zdejších psů Čendy a Čendy a slibuje jim, že půjdou do guláše, jestli budou capat přes mokrou podlahu. Kuba plánuje, kterak…
Keňa, Itibo: První dojmy
Při odletu do Keni jsem se bála. Že nepoznám, co komu je, že zpanikařím, že kvůli mně někdo umře. A i když jsme na místě ani ne týden, už vím, že to půjde. A že se bát nechci a nebudu. Pár úvodních dní vyčerpalo první peak poklidu a večerní posezení u piva se záhy rozplynulo,…
Proč je třeba snít
Medici zapomínají snít. Doktoři. Lidé, lidé zapomínají snít. Chtěli jsme zachránit svět, chtěli jsme být skutečným doktorem Housem. Chtěli jsme změnit svět, být skvělí. Někde mezi první přednáškou a první noční službou jsme zapomněli. Jako všichni. Je normální být nudný dospělý, a říkejte tomu třeba rozumný, mně to nevadí. Je normální zapomenout. O čem jste…
Dělání nedělání
Znáte ten pocit, kdy víte, že byste něco měli dělat, slibujete si, že to uděláte, a nakonec neuděláte vůbec nic z toho, co jste chtěli udělat? A večer si slibujete, že zítra už to tedy uděláte, ale je vám jasné, že stejně uděláte všechno pro to, abyste to neudělali, a nadále budete doufat, že se…
O životním stylu aneb nejlepší přítel kovářův
Jsem kobyla. Mám vaši pozornost? Výborně. Přišli jste na medicínu, dostanete bílý plášť. Na oddělení potkáte babičky závislé na dialýze. Pacienty se shnilou nohou. Na pitevně slyšíte, jak praští cévy zdevastované aterosklerózou. Je to výhoda? Někomu by se udělalo mdlo. A někdy se vám skutečně udělá. Ale zvyknete si a časem to i přestanete řešit….
Nutno říci předem
6. ledna 2019 Prý se to stává často. Delší dobu cestujete, vrátíte se… a už byste zase někam vyrazili. Na víkend, na měsíc… A ještě jednou. A ještě. Dejte si pozor, počítejte s tím. Vydáte se na cesty, exploze života. Okamžiky jako třepetání motýlích křídel, vůně, chutě, barvy. Příběhy, které už znovu neuslyšíte, přátelé s…