12. srpna 2018
Pokud mě něco uchvátilo již na samém počátku cesty, pak jsou to lidé. Osoby, o nichž nic nevím a jež nevědí nic o mně, a přesto se poté, co spolu můžeme sdílet někdy pár vteřin, někdy desítky minut, v mých očích a myšlenkách promění v osobnosti. Stále o nich nic nevím, ale již na ně mám pro co vzpomínat.
Můj spolusedící v letadle do Tallinnu, seriózní muž, který těsně po vzletu usnul s plyšovým tučňákem v náručí. Slečna, jež mi v Tallinnu ukázala cestu ke stanici tramvají. Dámy, jež mi v příslušné tramvaji ukázaly geniální způsob, jak si tu u řidiče koupit jízdenku. Dva estonští číšníci, kteří si mě u večeře takřka adoptovali. Manažer neustále na cestě mezi Amsterdamem a Ukrajinou, s nímž jsme si celou cestu z centra Tallinnu k letišti vyprávěli o cestování, práci a studiích. A nespočet dalších. Spolusedící při letu z Tallinnu do Trondheimu, jež mi zčistajasna věnovala čokoládový bonbon. Řidiči trondheimského letištního expresu… Je dechberoucí, o jak malý kousek navíc stačí mít otevřené oči, abychom poznali, kolik milých lidí je ve skutečnosti možné během okamžiku potkat.
Proto, ale nejen kvůli tomu, pokud se komukoliv naskytne možnost si protáhnout cestu a získat tak možnost poznat nejen nová místa, vůně a chutě, ale i osoby, ne, osobnosti, o jejichž existenci by za normálních okolností neměl ani potuchy, neváhejte. V mém případě se prostá trasa Praha – Trondheim změnila v ČR – Varšava – Tallinn – Trondheim. A není proč litovat… a čeho vlastně? Času stráveného pečením buchet na cestu? Ani v nejmenším. Těch několika hodin cesty autem? Díky nim příroda znovu dokázala, jak proměnlivá může být krajina, byť v rámci jediného státu: po průjezdu polským zalesněným příhraničím se před námi otevřela širá planina proťatá naší silnicí, obklopenou borovicemi a od slunce spálenou trávou. Trochy nepohodlí při cestě? I to dodává zážitkům kouzlo! Navíc… turbulence jsou zábava.
Dlouhý přestup v Tallinnu přinesl možnost se na chvíli včlenit do života města. Vedle lidí a vůní a míst a chutí je na cestách cenné i poznání sebe sama, od zapadlých zákoutí vlastního nitra po zcela banální skutečnosti. Pro odlehčení… Já jsem si již například velice dobře vědoma své tendence se na neznámých místech zásadně vydat na úplně opačnou stranu, než je třeba. Ani aplikace s mapami nepomohou, v offline režimu jsme se s telefonem nedokázali dohodnout na přesné adrese hotelu, a šla jsem tedy spíše po citu. Díky němu jsem poznala lidi, na něž bych byla nikdy nenarazila, kdybych se hned napoprvé vydala správně… A kdybych si byla uvědomila, že se můj hotel jmenuje stejně jako přilehlé jezero i opodál (ano, na druhou stranu od letiště) stojící, velikými identifikačními cedulemi vybavený komplex kancelářských budov.
Leteckou společností vyměřený čas neumožnil navštívit všechna zajímavá tallinnská místa. Muzeum marcipánu, park a palác Kadriorg, jejž car Petr Veliký nechal vybudovat pro svoji ženu Kateřinu I., to přidává svůj díl k motivaci se vrátit. Na druhou stranu oněch několik hodin stačilo na řádnou procházku starým centrem, rozsáhlou sbírkou středověkých domů obklopených velice dobře zachovalými hradbami. Při takové procházce vám celé centrum dokazuje, jak útulné může město být. Máte chuť si sednout na zídku u kostela svatého Mikuláše a nechat se unést hudbou pouličního umělce? Cítíte se spíše na vystoupání na kopec k paláci Toompea a kochání se výhledem na přístav? Nebo se raději chcete toulat uličkami a odhalit všechny tváře zdejších hradeb? Možné je vše, stačí si vybrat.
Do historického centra je nejkrásnější vstup bránou Viru, z jedné strany vás čeká květinový trh, z druhé potom stánky s vlněným zbožím. Již odtud se můžete vydat na cestu podél hradeb. Zaujmou vás prodejci svetrů, ponožek a rukavic, dřevěné ochozy… Bronzové sochy mnichů v nadživotní velikosti… Květinový festival na náměstí Tornide při vnější straně hradeb… Vyhlídky na město, pouliční umělci…
Až se vám hradby omrzí, vydejte se zpět do centra. Stará lékárna na Radničním náměstí nabízí drobnou expozici o historii lékárnictví. Kostel svatého Olafa překvapí strohým interiérem a prostorami mnohem rozsáhlejšími, než se zdá při pohledu z ulice. Skrytá Pasáž svaté Kateřiny vás přenese zpátky v čase a z uličky s kamennými zdmi se vám nebude chtít vyjít ven.
Odpočinek a příjemný závěr dne se vydejte hledat do jedné z restaurací, jichž centrum Tallinnu skýtá nespočet. Můj výběr padl na typické estonské jídlo ve starém hanzovním domě. Již při pročítání venku vystaveného jídelního lístku se mě ujal zdejší číšník, doporučil místní jídlo, sehnal židli a nabídl mi poukaz na nápoj na uvítanou. Díky němu a kolegovi, který všem říkal Mylady, jsem si nemohla připadat lépe. A jídlo? Úžasné! Základem bylo zelí, maso a fazolový koláček jako příloha. Víc ale neprozradím. Zajeďte sem a ochutnejte sami.
