Znáte ten pocit, kdy víte, že byste něco měli dělat, slibujete si, že to uděláte, a nakonec neuděláte vůbec nic z toho, co jste chtěli udělat? A večer si slibujete, že zítra už to tedy uděláte, ale je vám jasné, že stejně uděláte všechno pro to, abyste to neudělali, a nadále budete doufat, že se to udělá samo? Znám to, dělám to taky.
Škola. Ať předmět trvá týden nebo měsíc, pořád je co dělat. Tu setřít podlahu, tu jít tancovat. A z plánu si udělat plán pro to, abych se opět nezačala učit, až bude skoro pozdě, se postupem času stane lebkou rezonující Dělej.
Ať vás ale obestírá stres sebevětší, vždy je uklidňující vědomí, že ostatní jsou na tom stejně, někdy i hůř. O přestávkách si navzájem notujeme, kterak se propadáme do čím dál většího skluzu a kterak už od samého začátku nestíháme. Dělej. Dělej. I sebelepší a sebevstřícnější plán dřív nebo později selže. A těch několik z nás, kteří si učení rozvrhnou hned na začátku a nakonec všechno dokážou projít tak, jak si přáli, se do statistiky prostě nepočítá.
Vy si časem zvyknete a přestanete to tolik řešit. Snad. Doufám. Ale asi ano. Půl druhé v noci, za šest dní interna. Chci spát. Dělej. Je mi to jedno. Není. Dělej. Tři čtvrtě na dvě. Dobrá, teď už mi to jedno je, jdu spát. Mám skluz, ale je mi to jedno. Dobře, není. Ale teď ano, dobrou. Dělej. Dala bych si kávu. Ale kávu já nerada. To je jedno. Není. Dělej. Jdi spát. Dělej.
A znovu. A znovu. Procházíte zkoušku za zkouškou, zkoušku za zkouškou. Zdá se nepřekonatelná, potom ji uděláte, zapomenete a jdete dál, před vámi se vypíná další hora zdánlivého nepřekonatelna. Jdete dál. Dělej. Někdy se pozdržíte a musíte si najít cestu napodruhé, napotřetí. Slibujete si, že příště už si naplánujete učení lépe, že budete chodit včas spát a pravidelně cvičit, abyste si do budoucna ještě více nerozdrobili vaši zbývající příčetnost. Slibujete si, že příště už to všechno uděláte. Ale je vám jasné, že stejně uděláte všechno pro to, abyste to neudělali. Třeba se to udělá samo. Ale spíš budete zase nestíhat. Znáte to? Znám to, dělám to taky.