18. listopadu 2018
Jste lenochod? Nebo i máte občas chuť vyrazit na výlet do přírody, ale vlastně zase ne až tak moc, protože doma je doma, ale venku je konečně hezky, tak přemýšlíte, že něco podniknete, ale pořád se vám tak úplně nechce? Anebo máte naopak natolik akční jádro, že neustále poletujete po okolí, pročež tentokrát už se opravdu ale opravdu nemáte kam vydat? Perfektní. Vítejte v Bymarce!
Bymarka je park úctyhodných rozměrů, jenž se na svém východním okraji jen neochotně rozpouští v záchvěvech civilizace a přechází přímo v Trondheim. Nenechte se zmást, nepředstavujte si žádný udržovaný parčík okousaný zahradnickými nůžkami do přísně střižených linií rozbíhajících se na pozadí loveckého zámečku, tohle je Norsko. Stromy, křoviska, bahno a v zimě trasy pro běžkaře. Pořádný kus přírody, to je to, co vás tu čeká.
Nyní však trocha návnady pro lenochody, než prvotní záblesk zájmu pohasne docela… můžete na výlet, aniž byste se vydali na výlet! Lepší? Výborně, hned jsem zpět.
Majíc povahu paroxysmálně dobrodružnou, do Bymarky jsem se podívat chtěla. První příležitost přinesl hned uvítací týden na univerzitě – ohavná předpověď a nabídka alternativního programu však tehdy zvítězily a já se připravila o výlet s brodem bosýma nohama napříč bahnitými jezírky. Od té doby „nebyl čas“ (ve své podstatě samozřejmě byl, ale znáte to), cesty na univerzitní chatičky a Lofoty zněly mnohem lákavěji než procházka pár zastávek od centra. Načež se čas nachýlil a já si musela připustit, že to, jak pomalu se obyčejně učím, se ještě o něco protáhne snahou nasoukat do sebe všechno v angličtině, pročež bych už vážně měla pořádně začít.
Ještě stále tu však byly a jsou ony momenty „Jsem dobrodruh a tohle je Erasmus a jednou bud vzpomínat spíš na to, co jsem zažila, než kdy má těhotná dostat informace o kojení, tak proč to tolik řeším…“ A proto Vivat Studenterhytta!
Studenterhytta existuje pod křídly NTNU již přes sto let a nabídne vám přístřeší, ať jsou vaše motivy (takřka) jakékoliv. Přespat tu, abyste se na túru mohli vydat již za rozbřesku a nepřipravili se o procházku padlou rosou? (Toto samozřejmě platí pro letní měsíce, s přibližující se zimou se tu sousloví „ranní východ slunce“ stává vskutku palčivým oxymoronem.) Užít si tu trochu odpočinku po náročném výšlapu? Vyrazit si na večeři? Usadit se do vířivky s výhledem na mihotající se světla Trondheimu? Možností je nespočet, od pondělka se tu dokonce začínají konat předzkoušková studijní setkání. I náročnost dopravy je vysoce variabilní, můžete přijít pěšky, dorazit MHD či automobilem… anebo využít speciálně vypravovaného autobusu a nechat se přivézt přímo od koleje.
Se spolubydlící jsme ony možnosti zkombinovaly a přihlásily se mezi „hyttevakt“, dobrovolníky. Oběma směry se svezete oním autobusem pro lenochy a na hyttě se s ostatními staráte o to, co je třeba – vyskládáte dodávku zásob do skladu, přichystáte stoly k večeři, odnášíte špinavé nádobí od plnohodnotných hostů. Za to dostanete najíst a v mezičase můžete posedět u kávy.
I nadále mám zábrany říkat, že jsem byla v Bymarce, příště bude třeba zvolit lepší načasování. Co ale prohlásit můžu: utírala jsem nádobí v Bymarce. Návštěva Bymarky přijatelně splněna. Ehm… ale ano, přijatelně ano. Takže tak!
