První okruh předpeklí

23. prosince 2018

Dvě minuty. „Jste obvodní lékař. Rodiče vám přivádějí tříletého Petera, který je poslední dobou bledý a mátožný. Odeberte anamnézu, indikujte vyšetření a navrhněte diferenciální diagnózu.“ Píšťalka. Unisono cvaknou osmery dveře, osmkrát se ozve: „Hei…“ Osm minut. Píšťalka. Běh k dalším dveřím, začínají nové dvě minuty. „Jste stážista na patologii. Svěřili vám řezy z bělavého homogenního nádoru varlete třicetiletého pacienta. Prohlédněte si snímky preparátů a odpovězte na otázky.“ Píšťalka. Osmero zabrání za kliku, osmero „hei“. Zbývající čtyři se usazují na židle na odpočinkových stanicích a nalévají si vodu. Osm minut. Běh k dalším dveřím. Cvak. Hei. Píšťalka. Cvak.

Akutní lymfoblastická leukemie, osteoporóza, seminom, deprese s nízkým rizikem sebevraždy. Mozková obrna, stresová inkontinence. Wegenerova granulomatóza. Snažíte se dobrat diagnózy, pozorujete zkracující se čas, posloucháte klikání, když zkoušející ve formuláři zaškrtne, že jste položili žádanou otázku. Píšťalka vás někdy přeruší v půli věty, někdy jste již za dveřmi, protože nebylo co dodat.

Na odpočinkových stanicích si nabídnete z misky hroznového vína nebo čokolády, díváte se na sebe s ostatními a snažíte se nevypadnout z vlny adrenalinu, abyste na další stanici nevběhli jako ospalý pytel brambor. Pozdravit, představit se, ukázat průkazku. Za všechno se sbírají body. Zkoušející nezasahuje, jenom kliká. Vy se bavíte s pacientem. Kdy to začalo, jak moc to bolí, jaký je syn normálně. Čas se zkracuje. Co objednat za odběry? Poslat na rentgen, ultrazvuk, nebo denzitometrii? Co by to mohlo být? Píšťalka. Běh. Cvak.

Dvě hodiny adrenalinu utnulo poslední zapískání. Semestr skončil. Erasmus skončil. Je vám tak nějak prázdno, i když po všech těch týdnech strávených v knihovně a s nasbíraným spánkovým deficitem nemáte moc kapacitu prožívat nijak hluboké emoce. Hlavně že je to za námi, na tom jediném teď záleží. Odvedou vás do posluchárny, zabaví telefony a víceméně všechno až na karty a svačinu a nechají vás napospas dalším dozorčím. Téměř čtyři hodiny je potřeba počkat, abyste nevynesli informace dalším turnusům. Už vám klesl tlak, rozmotal se vám uzel na žaludku a s ostatními probíráte, jestli byla horší stanice z urologie, anebo endokrinologie.

Pozvolna vám to začíná docházet. Erasmus skončil. Teď už se zbývá jenom rozloučit, vystěhovat se z koleje a v noci odjet na letiště. Ještě se té myšlence ale plně nechcete oddat, ještě pořád jste teď a tady a spolu a na ničem nesejde. Za půl dne za sebou necháte půl roku. Ještě ale ne. Ještě chvíli chci žít přítomností, ještě chvíli chci být erasmák. Ještě chvíli si chci povídat anglicky, ještě chvíli chci poslouchat, do jakého zákoutí Trondheimu se kdo plánuje projít. Ještě jsme tady. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Napořád.